|
Hostkovice musely být již za dob pohanských, před rokem 863, kdy Cyril a Metoděj přišli na Moravu, obydleny, o čemž svědčí četné popelnicové střepy na polích, u Boží muky a jinde nalezené.
Dříve patřily pod panství rokytnické a pak lipenské. Farnost byla Velký Týnec. Roku 1275 se držitel jmenoval Radslav a roku 1389 byl držitelem Ondřej z Bystřice. Později byla ves samostatným statkem, který prodala roku 1600 Zuzana Rennerová Bernardu Gedeonu z Olešničky. Roky 1619-25 držel ves evangelík Jan Vilém Gedeon z Olešničky. Roku 1653 Rozina Martinkovská z Rozseče, rozená Vlčková z Dobrozemice, prodala dvůr a 7 poddaných v Hostkovicích olomouckým jezuitům. V 17. Století bylo tu 6 pohunčích, kteří byli později přiděleni panství lipenskému.
Pohunčí (stavovští poslové) byli lidé, kteří byli osvobozeni od roboty, tvořili zvláštní obec s vlastním rychtářem a měli svou pečeť a znak. Byli podřízeni nejvyššímu komorníkovi. V soudnictví podléhali právu zemskému, byli osvobozeni od všech jiných povinností. Ve XIII.století se jmenuje jeden z hostkovských pohunčích "Hostík", od něho je odvozeno jméno obce.
Hostkovice se mohou pyšnit mezi sousedícími obcemi pravděpodobně nejstarší první známou písemnou zmínkou. Je z roku 1275. O Lipňanech je první zápis z roku 1281, o Tršicích až z roku 1282, o Vacanovicích z roku 1351 a o Zákřově z roku 1364. Tyto údaje samozřejmě nepodávají přesné svědectví o době založení jednotlivých obcí.
Obec nikdy nebyla součástí tršického panství, na rozdíl od Vacanovic, Lipňan a Zákřova. (Tyto obce k němu přibližně 300 let příslušely.) Spolu s Přestavlkami příslušely Hostkovice v pobělohorské době k panství rokytnickému, které až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773 vlastnila jezuitská kolej v Olomouci
Obec není a nikdy nebyla součástí tršické farnosti. Po mnoho století se svatby a pohřby hostkovických občanů konaly v kostele ve Velkém Týnci. Tamní farní úřad jim dříve sloužil jako matrika.
Hostkovické děti asi do roku 1970 nenavštěvovaly tršickou školu. Obecnou školu měly v Čechovicích (zrušena 1967), "měšťanku" ve Velkém Týnci.
Pěstováním chmele započalo v Hostkovicích roku 1880. Počet ani výměra chmelnic však zde nikdy nebyla příliš velká. Ve dvacátých letech pěstovalo chmel údajně pouze pět rolníků.
Za rolnickou usedlostí č. 15 bylo zřízeno v roce 1932 obecní plavisko. Sloužilo hlavně jako zdroj vody pro parní lokomobily, které se tehdy v Hostkovicích nejčastěji používaly k pohonu mlátiček. (Elektřina sice byla do obce zavedena v roce 1929, avšak parní lokomobily sloužily dál.)
Koncem minulého století byly v obci po určitou dobu dvě hospody. Panská hospoda na č.p. 3, prodaná v roce 1781 do vlastnictví hostinskému Waltrovi, musela dle odstupní smlouvy čepovat kokorské pivo a kořalku. Sloužila občanům přibližně do roku 1890. Hostinec č. p. 24 byl postaven v roce 1880. (Seznam tanečních zábav, které se v něm konaly v letech 1880-1888, je uložen v okresním archívu). Na prodejnu Jednoty byl přeměněn v šedesátých letech. Od té doby v obci není hostinec.
O založení a majitelích pivovaru jsem podrobnější zápis nenašel. Je známo, že stával za stodolou usedlosti č. 15, pod níž měl sklepy. Led, dovážený pro jeho potřebu z vacanovického rybníka, byl ukládán do sklepů, jejichž zbylé části se dosud nacházejí asi 100 m severně od Boží muky. Vodu bral pivovar asi z pramene, který je u obecního plaviska. Posledním jeho provozovatelem byl F.Grigar, sládek a rolník z č. 10, který živnost pivovarnickou vypověděl roku 1899. Budova pivovaru byla přestavěna na sušárnu chmele a deputátní byty. Nyní je vše zbouráno.
Výletiště Cyrilka bylo v období těsně před 2.světovou válkou a také ještě po ní známo v širokém okolí. V letním období se tam konaly každou neděli taneční zábavy. Výletiště se nacházelo v katastru Přestavlk, avšak majitelem lesa, v němž se nacházelo, byl Ladislav Nevrkla z Hostkovic č. 11. Velmi výnosný provoz Cyrilky zabezpečovali občané hostkovičtí.
Pololán č. 18 zakoupil v roce 1884 Bohumil Bém z Tršic. V obecní kronice na str. 69 je o tomto hospodáři psáno, že "byl moc podnikavý, stavěl stáje, stodolu, první parní (tedy pravděpodobně horkovzdušnou) sušárnu na chmel v roce 1899, pak velké novomódní chlévy pro vepře ...". V roce 1927 se na grunt oženil syn Zdeněk Bém. I o něm se kronikář zmiňuje, avšak na jiném místě (na str.254), jako o "pokrokovém hospodáři, kterého si lidé široko daleko vážili." V čísle popisném 29 vybudoval v r. 1912 Bohumil Bém továrnu "Bémův závod na zpracování ovoce a zeleniny". Vařily se zde marmelády, povidla, tlačena byla různá ovocná vína a pálena slivovice. V roce 1917 pak byla ještě postavena sušárna na ovoce. Za účelem zabezpečení výhodného odbytu byly navazovány kontakty hlavně s odběrateli z výše položených oblastí, kde se některým druhům ovoce nedařilo. Bémův závod samozřejmě zabezpečoval i dopravu svých výrobků až ke spotřebitelům. Závod na zpracování ovoce a zeleniny dobře prosperoval ve dvacátých a třicátých letech. Za 2. Světové války došlo k útlumu výroby a pravděpodobně brzy po osvobození závod zanikl. Po větší část doby existence tento závod řídil Josef Kozák, který u Bémů začal pracovat v průběhu 1.světové války jako ruský válečný zajatec.
V roce 1950 byl Zdeněk Bém prohlášen za "venkovského boháče". I s rodinou se musel z obce odstěhovat a na usedlosti byla zřízena "národní správa". Asi za tři roky pak došlo k přidělení polí ostatním rolníkům do "nuceného nájmu". Později zůstal grunt prázdný. Chátral, zatékalo do něj, po částech začal padat. Na jeho místě stojí nyní čtyřbytová obytná budova, postavená v sedmdesátých letech.
V padesátých letech se musel ze své zemědělské usedlosti č.p. 11 i s rodinou vystěhovat také Ladislav Nevrkla, další "venkovský boháč" čili "kulak". Zemědělská usedlosti č.11 sloužila pak po nějakou dobu jako sídlo strojně traktorové stanice (STS). V roce 1980 byly v její průčelní části zřízeny čtyři byty pro zaměstnance UP závodů (továrny na nábytek) ve Velkém Týnci. Dům nyní vlastní dcery původního majitele.
JZD bylo v Hostkovicích založeno poměrně pozdě, až v roce 1957. Téměř ve všech obcích olomouckého okresu tehdy družstva existovala podstatně dříve. Hospodařilo pouze asi na 120 ha, mělo však, ve srovnání s většinou ostatních JZD, velmi dobré hospodářské výsledky. Hodnota "pracovní jednotky" (PJ), tedy přibližně odměna za celý jeden den práce, dosahovala v Hostkovicích až 25 Kčs, jinde často i méně nežli 10 Kč. Vedle zemědělské výroby provozovalo JZD jako vedlejší výrobu studnařství. Hloubení studní prováděli na různých místech Moravy. Během patnáctileté existence zřídilo JZD mostní váhu, sušárnu zrna, čističku obilí v č.12, ocelokolnu na uskladnění obilí a strojů, kravín pro 50 dojnic (adaptací stodoly a stájí v č.18) a sklad pohonných hmot ( adaptací budovy č. 29). Asi v roce 1970 také byla postavena pro pracovníky JZD (na místě pololánu č.p. 18) nová jednopatrová budova se čtyřmi bytovými jednotkami. Funkci předsedy vykonával nejprve Antonín Stejskal (8 roků) a pak Rostislav Stejskal (7 roků). Samostatné JZD Hostkovice zaniklo v roce 1972 sloučením s JZD Vacanovice.
Obecní kroniky
Hostkovice mají dvě kroniky, a to "Soukromou pamětní knihu Raimunda Koutného" a "Paměti obce Hostkovic". Na druhém místě jmenovaná je vedena od roku 1924 až do současnosti.
Jsou v ní zápisy těchto kronikářů:
Raimunda Koutného (č.p. 4, období 1924-27 a retrospektiva, celkem 192 stran) Metoděje Blaťáka (č.p. 21, období 1928-38, 2 stránky s popisem dění a 2 stránky záznamů držebnosti) Antonína Sýkory (č.p. 26, období 1939-89, ovšem s vynecháním popisu téměř veškerého dění po roce 1945. Celkem 40 stran). Provedl i zápisy retrospektivní, při čemž čerpal ze "Soukromé pamětní knihy Raimunda Koutného". Obohatil kroniku výpisy z knih "Česká vítězství nad Tatary" (1946), "Historický místopis střední a severní Moravy" (1959) a asi i z jiných zdrojů. Popisuje také dávnou hlavní cestu z Gdaňska do Říma, která údajně vedla přes Drahotuše, Veselíčko, Tršice, Hostkovice, Velký Týnec a Olomouc Rostislava Stejskala (č.p. 15, od roku 1989 dosud). Provedl cenné zápisy o kolektivizaci zemědělství i o hospodaření JZD. Zhodnotil probíhající transformaci českého zemědělství. Na str. 241 - 262 podrobně doplnil "záznamy držebnosti" za uplynulých šest desetiletí, takže Hostkovice nyní mají pravděpodobně dokonalou evidenci dávných i současných majitelů jednotlivých usedlostí, sahající v některých případech dokonce až od 16.století.
Dokumenty o Hostkovicích,
uložené ve Státním okresním archívu v Olomouci
Soubor obce Hostkovice, uložený v archívu obcí, se skládá z 29 evidenčních jednotek označených 44 inventárními čísly. Nejstarší písemnosti jsou z roku 1857. Kromě "Soukromé pamětní knihy Raimunda Koutného" se v souboru nacházejí například:
Protokoly ze zasedání obecního výboru 1887-1919 Matrika obecních příslušníků 1857-1945 (seznam občanů, majících v Hostkovicích "domovské právo") Některé dokumenty o scelování pozemků 1917-1920 Seznam dárců, kteří se podíleli v roce 1891 na finančním zabezpečení přístavby a opravy kaple Seznam ("poznamenání") tanečních zábav 1880-1888 Seznam uprchlíků z Haliče a Bukoviny, kteří bydleli za první světové války v Hostkovicích Seznam požárů a živelných škod 1901-1918 Různé obecní písemnosti, většinou o hospodaření obce
Památky
Žádná z hostkovických památek není zapsána ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.
Kaple
V místě kde nyní stojí kaple, stávala od nepaměti dřevěná zvonice, která roku 1843 spadla. Roku 1844 byly vykáceny lípy, v jejichž stínu zvonice stála, nařezáno z nich prken a těmito prkny byla pokryta střecha nad nově postavenou kaplí. Kaple byla poloviční, měla jen dvě okna. Roku 1891 pak byla kaple nadstavena na nynější stav. Rodák z Hostkovic P.Antonín Krejčiřík, se nejvíce přičiňoval, aby byla kaple opravena. Dal do kaple roucha, oltář Panny Marie a vybavil ji. Mimoto uložil peníze do Hiršova peněžního ústavu na výlohy spojené se mší svatou, aby to obec nic nestálo. Roku 1892 byl důstojný pán P.Antonín Krejčiřík za jeho zásluhy jmenován čestným občanem Hostkovic. Roku 1904 zemřel na Sv. Kopečku a zanechal nový odkaz, za který byly v kapli slouženy mše.
Před kaplí stojí stojí socha Panny Marie, která pochází z roku 1877.
Velká oprava kaple byla prováděna v letech 1987-1992. Provedena byla oprava vazby střechy, oprava zvonice, pokrytí střechy plechem, výměna oken, venkovní omítka a vnitřní omítky. Tato velká oprava byla provedena za finančního přispění obyvatel Hostkovic, rodáků z Hostkovic a Obecního úřadu Tršice.
Památník scelování
V některých obcích v okrese scelování pozemků vůbec neproběhlo, zato v Hostkovicích je na tuto akci zachován památník z r. 1922. Scelování proběhlo v letech 1911-1922. V posledním roce byly přeměřeny zahrady a stavení a tím scelování ukončeno. Na paměť tohoto postavil osvětový výbor na rozcestí památník na ukončení scelování a 3.července, v hody, byl proveden starý zvyk obchůzka hranic, která pak byla zakončena zahradní slavností.
Kamenný kříž u silnice do Čechovic
Nahradil původní dřevěný kříž z roku 1865, který vichřice v roce 1925 zlomila a vyvrátila. Byl dovezen z Velkého Týnce, má vytesaný nápis "V říši Tvé, o Kriste králi vládni mír" a letopočet 1926. Pod kříž zazdili láhev s listem o postavení kříže. Dnes kříži chybí vrchní část.
Boží muka na rozcestí k Vacanovicím
Při silnici k Vacanovicím stávala Boží muka, nevysoká zídka s okénkem, ve kterém se nalézala soška Panny Marie Bolestné. Během časů, kdy nebyla opravována, se rozpadla. Roku 1890 byla postavena nynější Boží muka, r.1891 posvěcena, ve výklenku bývala později soška Panny Marie Lurdské. Pod zídkou jsou prý uloženy kosti vojáků ze švédských válek.
Počet obyvatel
V obecní pamětní knize, na straně 38, jsou uvedeny následující počty obyvatel v dávnější minulosti: r.1834 - 139, r.1900 - 183, r.1910 - 180, r.1920 - 201.
|
