V srpnu 1997 byla vydána kniha s názvem "Deník Otty Wolfa 1942-1945"
zaznamenávající průběh téměř tříletého ukrývání čtyřčlenné židovské rodiny v Tršicích a okolí. Dlouhodobé ukrývání podobného rozsahu nemělo v tehdejším protektorátě Čechy a Morava obdoby, přesto však upadlo téměř v zapomenutí.
Po více než padesáti letech, v souvislosti s nalezením deníku, byla tato válečná událost teprve patřičně zhodnocena u nás i v zahraničí.
Údajně je připraven i německý překlad deníku, který bude vydán v Mnichově. Otto Wolfovi byl věnován rovněž televizní dokument, který byl natáčen i v Tršicích.
Čtenáři Tršického měsíčníku některé části deníku znají, poněvadž v něm byly uveřejňovány na pokračování před několika lety.
Zcela nový pohled, významný pro hodnocení historie naší obce, poskytuje několikastránková předmluva. Napsal ji univerzitní profesor Ludvík Václavek z Olomouce.
Knihu vydal SEFER s.r.o., nakladatelství židovských obcí v ČR, za spolupráce s Nadací Terezínská iniciativa, díky finanční dotaci Zahraničního úřadu SRN. Zkrácení textu provedl a úvodní poznámku připojil spisovatel Ivan Klíma. Odpovědným redaktorem je Jiří Daníček. Kniha má 359 stran a v příloze 18 fotografií.
Bližší informace a ukázky z knihy získáte kliknutím na ikonu :
Další podrobnosti najdete i na těchto stránkách v rubrice :
ZÁKŘOV -> HISTORIE OBCE -> ZÁKŘOVSKÁ TRAGEDIE V ROCE 1945
Dne 16. května roku 2000, v obřadní síni tršického zámku, slavnostně předala velvyslankyně Izraele čtyři vyznamenání hrdinům, kteří se za 2.světové války nejvíce podíleli na záchraně židovské rodiny Wolfových.
Medaile a čestná vyznamenání "Spravedliví mezi národy" udělil Památník mučedníků a hrdinů holocaustu "Yad Vashem", sídlící v Jeruzalémě:
- panu Jaroslavu Zdařilovi in memoriam
- manželům Oldřichovi a Marii Oherovým in memoriam
- manželům Marii a Františku Zbořilovým in memoriam
- paní Ludmile Tiché - Chodilové, která medaili převzala osobně
Jejich jména budou vyryta do zdi jeruzalémského památníku a jejich čin budou připomínat nově vysazené stromy v tamní "Zahradě spravedlivých".
Účastníci slavnosti
Za stát Izrael, státní správu ČR, židovské organizace v ČR a rodinu Wolfových:
- velvyslankyně Státu Izrael v ČR, její excelence paní Erella Hadar
- přednosta Okresního úřadu v Olomouci, pan ing Jan Březina
- zástupci židovské federace z Prahy, pan Dr. Jan Munk a Dr. Tomáš Kraus
- předseda Pražské židovské obce, pan Jiří Daníček
- předsedkyně Olomoucké židovské obce, paní Edita Šťastná
- tajemník Olomoucké židovské obce, pan ing. Miloš Dobrý
- zástupci Svazu česko-izraelského přátelství, paní Dr. Kubíková a pan ing. Heitel
- příbuzní rodiny Wolfovy, paní Jana Ottová a paní Zdena Slívová
Vyznamenaní a jejich nejbližší příbuzní:
- paní Alena Zdařilová (převzala vyznamenání), manželka Jaroslava Zdařila, s dcerou Alenou
- pan Alois Zdařil, bratr Jaroslava Zdařila, a jeho syn Ivo
- paní Zdeňka Calábková (převzala vyznamenání), dcera Oldřicha a Marie Oherových
- pan Vladimír Ohera, syn Oldřicha a Marie Oherových, s manželkou
- paní Ludmila Tomečková, dcera Oldřicha a Marie Oherových
- paní Ludmila Chodilová s dcerou Vladimírou
- medaile a vyznamenání, udělené Františku a Marii Zbořilovým, byly předány téhož dne dceři Marii, provdané Vrzalové, v jejím domě v Tršicích
Průběh slavnosti
Obsah vystoupení hostů vcelku vystihují následující odstavce zahajovacího projevu starosty Obce Tršice Jaroslava Horáka:
V dlouhé historii naší obce, o níž je první písemná zpráva z roku 1282, se odehrálo mnoho událostí. Jednou z nich bylo i ukrývání rodiny Wolfových. Obchodní cestující Berthold Wolf se po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava přistěhoval se svou rodinou do Tršic. V červnu 1942 byla tato rodina určena k transportu do Terezína. Podařilo se jim v Holici uniknout a vrátit se do Tršic. Začal až neuvěřitelný příběh ukrývání, strachu i hrdinství všech, kteří se ho zúčastnili. Pan Berthold Wolf a otec Jaroslava Zdařila, když spolu plánovali ukrytí, nemohli v té době tušit, že válka a protektorátní teror budou tak dlouho trvat.
Z počátku se rodina uchýlila do lesního úkrytu za obcí, poté v zahradním domku u Jaroslava Zdařila, následně u rodiny Františka Zbořila, nakonec u Oldřicha Ohery na Zákřově, střídavě i v lesních houštinách a na polích. Téměř tři roky skrývání byly pro všechny zúčastněné obrovskou psychickou i materiální zátěží. Během této doby se přítomnost ukrývané rodiny stala téměř "veřejným tajemstvím". Mnoho občanů o tom vědělo, mnozí pomohli drobností či alespoň tím, že mlčeli. Není už asi možné všechny vzpomenout a ocenit.
Každopádně to bylo období strachu z vyzrazení, které by jistě ve svém důsledku připravilo Tršicím osud Lidic, období složitého zabezpečování ukrývané rodiny, byť velmi skromným a nejnutnějším, ve složitém lístkovém přídělovém systému, období prostého lidského strachu, soucitu i hrdinství obyčejných lidí.
V dubnu 1945 byl tehdy 18-ti letý Otto Wolf zatčen při gestapácké razii na Zákřově. Spolu s dalšími osmnácti muži byl odvlečen do Velkého Újezda. Tam byli všichni nelidsky mučeni a vyslýcháni. Otto Wolf neprozradil úkryt své rodiny, čímž zachránil nejen své blízké, ale všechny, kteří jim pomáhali a tím v podstatě celou obec. Zemřel spolu se zákřovskými mučednickou smrtí dne 20. dubna 1945 v lesní boudě na Kyjanici, kde byli upáleni.
Dnes budou oceněni ti, jejichž zásluha o přežití rodiny Wolfovy byla prokazatelně největší. Je to zároveň ocenění a vyznamenání pro celou naši obec. Je to ocenění lidskosti, lásky k bližnímu, která v srdcích lidí překonává národnostní, náboženské i politické rozdíly. Budiž nám tento příklad předků majákem a světlem do budoucnosti. Příkladem hodným následování, základním kamenem k vytvoření ideálů multikulturní harmonické společnosti.
Vlastní akt předávání provedla izraelská velvyslankyně. Citovala při tom text dokumentu o udělení vyznamenání.
Na slavnosti byl také přečten dopis, který zaslala Izraelskému velvyslanectví v Praze před několika dny Felicitas Garda, poslední žijící účastnice ukrývaní z rodiny Wolfovy. (Jmenovali ji "Lici". Odstěhovala se v šedesátých letech do USA a pobývá nyní v Miami Beach na Floridě.) Píše v něm:
Děkuji Vám za pozvání na předání medailí v Tršicích, které se bude konat 16.května 2000. Bohužel se nemohu ze zdravotních důvodů této slavnosti zúčastnit. Jistě si můžete představit, že je mi toho velmi líto, ale již několik let nemohu cestovat.
Především chci poděkovat Izraelskému státu a všem jednotlivcům, kteří tuto akci připravili.
Prosím, předejte mé osobní hluboké díky všem zúčastněným osobám a jejich potomkům za tehdejší obětavost a hrdinství.
Srdečně zdravím a jsem v myšlenkách s Vámi.
Po ukončení slavnosti přítomní reportéři soustředili svou pozornost na hlavní účastníky s žádostmi o další informace. Nejvíce pozornosti věnovali paní Chodilové. Její snímek s medailí se stal součástí zprávy ČTK.
Odpoledne, kromě jiného programu, navštívila velvyslankyně Státu Izrael památník na Kyjanici, tedy místo, kde v posledním měsíci války skončil život Otty Wolfa a ostatních zákřovských mučedníků. Doprovázela ji většina oficiálních hostů.
Slavnost měla velmi důstojný průběh. Řídil ji starosta obce, pořadatelem bylo Izraelské velvyslanectví v Praze, za spoluúčasti místního Sboru pro občanské záležitosti.
Velvyslankyně Státu Izrael dopisem ze dne 19. května poděkovala starostovi a jeho spolupracovníkům za uspořádání "krásné oslavy". Velice při tom ocenila celodenní účast přednosty Okresního úřadu Olomouc, pana ing. Jana Březiny.
Publicita a dokumentace
Články o udělení izraelského vyznamenání občanům z Tršic a ze Zákřova se příštího dne objevily ve všech regionálních denících. Státní televize zařadila svou reportáž do hlavního večerního zpravodajského pořadu na ČT 1.
Ing. Viktorem Hořínem pořízený videozáznam byl rozmnožen pro všechny, kteří převzali vyznamenání. Součástí videozáznamu jsou i záběry z odpoledního programu, tedy z předávání vyznamenání paní Marii Vrzalové a z návštěvy pietních míst na Zákřově i na Kyjanici. Připojen je záznam reportáže, vysílané v televizi.
Předáním medailí a čestných vyznamenání "Spravedliví mezi národy" byla patřičným způsobem uzavřena zcela mimořádná epizoda Holocaustu a tršické historie, připomenutá nedávným zveřejněním deníku Otty Wolfa.
|
